Druhý týden v Sydney

Už od druhého dne po příjezdu jsem se snažila si co nejdříve najít stabilnější bydlení. Za celkem dobrou cenu se naskytl sdílený byt v Pyrmontu, což je oblast blízko přístavu Darling Harbour a pár minut autobusem do centra. Byl to starší byt, ale jelikož jsem byla jedna z prvních nájemníků, vypadalo to tam hezky. To však jen do doby, kdy se začali přistěhovávat další spolubydlící. Byli to kluci, kteří povětšinou pracovali na stavbě, a tak nám v obýváku občas ležela vrtačka, motor a o špinavých hadrech ani nemluvím.

Darling Harbour

Trajekt zastávka Pyrmont

Tak trochu nemilou vzpomínkou je pro mě hledání práce. Jak mi doporučili v agentuře, vytiskla jsem si životopisy a šla jsem do ulic obcházet obchody a restaurace. Zjistila jsem, že být prodavačkou v obchodě s oblečením nebo s botami je jakési „vyznamenání“, proto jsou tyto pozice obsazeny převážně australskými dívkami nebo cizinkami s perfektní australštinou (nikoli angličtinou).  Tam jsem tedy nechávala životopisy s falešnou nadějí. O místo v kanceláři jsem se ani neodvážila žádat. Inženýrský titul by mi určitě nepomohl. Taková místa jsou přednostně obsazována Australany a dostat se mezi ně vyžaduje velké odhodlání, vytrvalost a zkušenosti. Větší naději jsem měla v restauracích, ale ani po celodenním běhání jsem nikde neuspěla.

Nemohla jsem to ale zabalit po prvním pokusu, takže jsem si dala další den turistiky po restauracích a barech. V zařízeních, kde bych pracovala s alkoholem, po mě byl vyžadován jakýsi certifikát, který jsem neměla, takže smůla. S prací v restauraci jsem neměla žádné zkušenosti, ale to se prý v Austrálii nepřiznává. Do jedné restaurace jsem byla pozvaná alespoň na zkoušku. Jeden menší úspěch...

Ve škole to byla pohoda. Studovala jsem angličtinu a přestože jsme byli rozděleni na základě vstupních testů, ve třídě jsme měli žáky spíše s podprůměrnou angličtinou, takže jsem se občas i nudila. Chodilo se mnou do třídy několik Čechů. Moc jsem se s nimi do řeči dávat nechtěla. Přeci jen jsem tu byla i proto, abych si zlepšila angličtinu a to se v přítomnosti Čechů nedá.  Nicméně se tomu nějak nedalo vyhnout. Dozvěděla jsem se od nich o úklidové agentuře, která hledala do týmu uklízečky. Majitelka byla Slovenka a zaměstnávala hlavně Češky. Po tom, co jsem na zkoušce v restauraci vyhořela (byla to luxusní restaurace, kde předpokládali, že už něco trochu umím a já nevěděla, která bije), rozhodla jsem se tam zavolat a vzít alespoň pozici uklízečky.

Ve škole

Pokud plánujete podobnou cestu do Sydney, tak vám radím, abyste se této mojí chybě vyvarovali. Pracovat jako uklízečka za mizerný plat v cizí zemi se samými Češkami jen proto, že se zrovna rychle nic nevyskytlo... Nepřineslo mi to absolutně nic (až na pár uklízecích vychytávek, bez kterých bych se v životě asi obešla).

Zahrada před našim domem

V bytě jsme měli dva velké pokoje s palandami. Vešlo se tam 7 lidí a byt se brzy zcela zaplnil, takže nás tam bylo jako psů. Kromě mě tam nikdo moc neuklízel, takže i já jsem brzy rezignovala a podle toho to tam vypadalo. Navíc mi tu v noci byla hrozná kosa, protože jsem spala u okna, kde to dost profukovalo. Člověk by řekl, že v Austrálii bude neustále teplo, ale v květnu, kdy jsem sem přijela je tu dost chladno, a proto jsem musela spát navlečená jak na polárním kruhu. Ještěže jsem s sebou měla extra deku, která měla původně sloužit jako piknik deka na pláž.

Do práce jsem vstávala brzy ráno a to ještě člověku šla pára od pusy. Jak už jsem zmiňovala, nevezla jsem si s sebou teplé oblečení, aby se mi do kufru vešly kolečkové brusle. Doslova jsem tedy mrzla. Zachraňovala mě pouze moje džínová bunda a šál. Nezbývalo mi nic jiného, než si jít koupit nějakou zimní bundu a uvažovala jsem i nad rukavicemi. Zimní bunda a rukavice v Austrálii? Samozřejmě jsem nic takového nesehnala, musela mi postačil alespoň neprofukavá podzimní bunda. 

Jak vidno, začátek v úžasné Sydney jsem neměla moc jednoduchý. Otřesné bydlení s bandou kluků, vstávačka brzy ráno do ještě otřesnější práce a pak poklimbávání ve škole. Přesto to vcelku nebylo tak hrozné a blýskalo se mi na lepší časy!

Autor: Lucie Dvořáková

Australský deník	10 oblíbených míst v Sydney	Zastávka v Sydney