Islandské vnitrozemí - ráj pěšího turisty

Nevelký ostrov daleko na severu Atlantiku zhruba v polovině vzdálenosti mezi Evropou a Amerikou býval zapomenutým místem, kde po staletí žila hrstka potomků statečných Vikingů v těsném kontaktu s přírodou, s její laskavou i tvrdou tváří. V dnešní době, kdy milovníci čisté panenské přírody jsou nuceni za ní cestovat stále dál a dál, se stala „Ledová země“, jak zní jeho název v překladu, vynikajícím cílem všech, kdo hledají dobrodružství i odpočinek v krajině jak ušité z Pána prstenů.

Zdejší krajina se vymyká všemu, co známe z „naší“ Evropy. Hory, sopky, ledovce, divoké řeky a čisté potoky s tisíci vodopády, lávová pole a hojné teplé prameny a gejzíry, to vše vytváří tak neopakovatelně barevnou krajinnou scenérii, až si člověk po návratu domů myslí, že ta dovolená byl jen pohádkový sen. Zcestovalí lidé často říkají, že se Islandu snad trochu podobá Nový Zéland, jenže ten je pro většinu z nás poněkud z ruky a nad rámec finančních možností.

První turisté?

I dnes jsou z celé plochy Islandu osídleny převážně jen pobřežní oblasti, které mají mírnější klima a jsou příznivější pro zemědělství. Vnitrozemí Islandu bývalo pro místní obyvatele odjakživa strašidelným územím, kam se málokdo odvážil. Jen honáci stád se pokoušeli vždy v létě překonat rozsáhlé plochy lávových polí s téměř nulovou vegetací a hnali svůj dobytek průsmyky mezi ledovci a přes divoké řeky s vědomím, že i v létě může udeřit sněhová bouře.

Ne všichni, kdo se na cestu vydali, byli úspěšní, a mnohé už nikdo nikdy neviděl. Pak ještě existovali psanci, kteří za své zločiny byli odsouzeni k vyhnanství a museli se skrývat právě v nehostinném vnitrozemí. Takový trest se téměř vždy rovnal trestu smrti. Přijde vám teď divné nazývat Island rájem pěších turistů? Nenechte se zmást předsudky.

Počasí

Ano, počasí na Islandu je nevyzpytatelné, i v létě může dva týdny bez přestání pršet a foukat silný studený vítr, stejně jako může být dva týdny slunečno bez kapky deště a teploty vám budou připomínat italskou riviéru. Nejspíše však zažijete všechno dohromady a to třeba i během jediného dne. Na druhou stranu, není úžasné, že den v létě trvá téměř 24 hodin a tedy určitě nikde za tmy nezabloudíte a na nohou můžete být, dokud se udržíte?

Dary přírody

Veškerá voda na Islandu je pitná, nejen ta co teče z kouhoutku, ale i voda z četných řek, potoků, jezer a vodopádů. Pravda, ta z ledovcových řek trošku skřípe mezi zuby.

Ani pěší turista nemusí zanedbávat hygienu a může se leckde vykoupat i v teplém potoce či tůni. Je to paráda, vyhřívat se v teplém jezírku, když třeba zrovna padá sníh a mít výhled na ledovec, případně mimo letní sezónu pozorovat polární záři. Navíc snad v každém trošku větším sídle můžete zajít do veřejného vyhřívaného bazénu, jehož součástí jsou kromě sauny i malé nahřívací „hot pots – horké hrnce“, často i s vířivkou. A to za velmi slušnou cenu a zároveň délka pobytu je omezena pouze otvírací dobou. Proč tedy zbytečně platit tu samou částku za pět minut teplé sprchy v kempu? Některé horké prameny mají příliš vysokou teplotu na koupání, ale zase je možné si v nich ohřát či uvařit jídlo. Díky horké vodě „made in nature“ ušetříte palivo do vařiče.

Na Islandu neexistují žádné nebezpečné druhy zvířat, žádní hadi či velké šelmy, pokud nepočítáme ledního medvěda, který občas připluje na ostrov na ledové kře a je okamžitě zlikvidován místními farmáři. Před muchničkami u proslulého jezera Mývatn nás ochrání síťky na hlavu, které se prodávají u každé zdejší benzínové pumpy. Ale bez hysterie, muchničky otravují jen, když je bezvětří a to tady není zas tak často. A není mnoho zemí, kde se můžete natáhnout do trávy či měkkého mechu, aniž by po vás lezli mravenci.

Zpestřit si outdoorovou kuchyni je možné houbami, které tu nikdo nesbírá, a doplnit vitamíny v podobě borůvek, brusinek, vlochyně či klikvy.

Doprava

V létě jezdí po dvou horských silnicích, které spojují jižní a severní část ostrova (Kjölur a Sprengisandur), linkové autobusy. Nicméně jízdné není zrovna nejlevnější a pokud platíte kartou, kterou se na Islandu běžně platí úplně vše kromě sprch v kempech a kávy z automatu, pak budete doma na výpis z účtu nevěřícně zírat. Alternativou je autostop, který je spolehlivý, ovšem mimo obydlené oblasti musíte mít štěstí, aby vůbec nějaké auto okolo vás jelo a aby nebylo plně naložené.

Táboření

Stanař zde zažije opravdovou svobodu. Chodit si můžete, kudy chcete a tábořit ve volné přírodě, s výjimkami, taktéž. Opuštěný stan vám nikdo nevykrade, snad jen v případě deště kolemjdoucí ukryje do stanu vaše věci, které jste omylem zapomněli venku. Samozřejmě existují také oficiální kempy a tábořiště se sociálním zařízením, které jsou ovšem placené. V některých oblastech můžete také využít více či méně vybavených horských chat, kde se za nocleh taky platí. Pokud zrovna není přítomen správce, platí se do kasičky „na důvěru“. A pokud je někdo hodně velký drsoň anebo není, ale ve větru mu odletěl stan typu „výhodná koupě za 999 Kč z Tesca“, může si zahrát na psance a hledat azyl v lávových jeskyních.

Pro hledače svobody a dobrodružství i pro ty ostatní

Kdo je zvyklý na táboření v náročnějších podmínkách a touží po svobodném pohybu přírodou bez ochranářů za zády a ten, kdo výzvy přírody nebere jako riziko, ale jako to pravé dobrodružství, ten bude islandské vnitrozemí považovat za ráj. Chce to opravdu kvalitní stan, slušné pohorky, oblečení do deště a větru, ideálně i mapu a smysl pro orientaci. Kdo si zatím netroufá, může napoprvé absolvovat třeba zájezd na Island s cestovkou. Nezapomeňte plavky, fotoaparát či videokameru a spoustu baterií a paměťových karet. Island vás nezklame a příště se sem budete chtít vrátit.

Fotografie z Islandu:

Autor: Hana Tomsová

Mohlo by vás zajímat:

Cestovatelské tipy a rady na cestu na ostrov Island

Měna na Islandu

Proč letět na Island?

Letiště Reykjavík