Kaskády Manganello - jeden den v horách KORSIKY

„Ještě jeden kaštanový likér“, říkám s úsměvem a obratem mi na stole přistává malá sklenička s lahodným mokem. Je to vlastně korsická specialita, jako všechno, co ve svém názvu obsahuje slovo kaštan neboli francouzsky chataigne. Mouka, koláče, marmelády, přísada do omáček a mnohé další.

Korsičané kaštany milují, i když pro nás je třeba jejich tradiční koláč takový hutnější perník a kaštanová marmeláda se zdá až příliš sladká. Tak i tak, kaštany jsou také epizodou z historie, protože v dobách, kdy se stateční obyvatelé Korsiky před četnými nepřáteli museli ukrývat v horách, nebylo moc jídla. Vesničané chovali prasata, která  krmili právě těmito plody. Kaštany pak spolu s bylinkami z macchií dodávaly masu opravdu jedinečnou chuť.

Vychutnávám si tedy kaštanový likér i hezký okamžik a rozhlížím se kolem. Sedím na karimatce v horském kempu ve vesničce jménem Tattone.  Stromy se jemně ohýbají v mírném větru a já sleduji, jak slunce pomalu klesá za masiv Monte d´Ora, masiv páté nejvyšší hory Korsiky. „Monte Cinto, Monte d´Oro, jdi mi z cesty hnusná horo“ napadá mě legendární hláška mých spolucestovatelů z minulého poznávacího zájezdu Zítra se tam část naší skupiny opět vydá a možná večer, až budou unavení sedět před svým stanem, napadne je něco podobného. Kdo se však nenechá odradit, rozhodně nelituje – majestátní hora jej obdaří úchvatnými výhledy do okolní krajiny.

Zaposlouchávám se do krásné melodické hudby, kterou se nám rozhodli představit místní mladíci. Mají hluboké temné hlasy, zpívají v několika výškách a celé je to jednoduše okouzlující zážitek. Jejich hudba je proslavená a já najednou chápu proč. Mrazí mě po celém těle. Zadívám se do očí snědého Korsičana a vidím v nich hrdost. Na svou zem i kulturu. V tu chvíli se hrdost probouzí i v moravské části naší výpravy, na řadu přicházejí kytary, vytahuje se slivovice a my se rozhodujeme, ukázat jim také kousek pro změnu té naší kultury.

Cestou necestou k tůňkám Manganello

Slunce je již vysoko nad námi, když se vydáváme na cestu. „Myslíš, že už jsou pod vrcholem“?, ptá se mě Martin a zavazuje si své pohorky. Podívám se směrem do hor, kde v tuto chvíli část naší skupiny stoupá výš a výš, aby dosáhla  vrcholu Monte´Ora. „Ještě jim tak hodinka zbývá“ odpovídám a přeji si, aby jim dobré počasí vydrželo. My volíme cíl méně náročný, a to horské kaskády Manganello, které jsou jedny z nejkrásnějších na Korsice.

Po zhruba hodince chůze částečně zastíněné lesem se dostáváme do vesničky Canaglia, kde už zdravíme zvědavě vykukující vesničany z oken. Není divu – turistů tady zase tolik nepotkají. Slunce nás pálí do zad a za malou chvíli se už dostáváme k potoku Manganello. Vítá nás chlad stromů, obrovské balvany a chladná, osvěžující voda. „Hani, my už tady končíme“ radostně pokřikují někteří a svlékají se do plavek. A my jdeme dál.

Neznámější korsická turistická trasa

Korsice se také říká hora v moři, a je právem oblíbeným místem mnoha milovníků přírody. Úchvatné pláže, pobřeží se skalnatými útesy a nespočet míst vhodných k turistice. Celá je protkána řadou stezek, lákajících ročně tisíce turistů k jejich prozkoumání.  Nejznámější, ale také nejnáročnější z nich je GR 20, neboli také francouzsky Grande Randonée.  Jedná se o nejtěžší dálkovou trasu ve Francii, dlouhá je zhruba 160 km a k jejímu zdolání potřebujete asi dva týdny času. Ale samozřejmě, nejen to. Důležitá je především výborná fyzická kondice, znalost vysokohorského prostředí a dobré vybavení. Trasa prochází těmi nejkrásnějšími místy na Korsice, a tak její absolvování stojí za to. Pokud si však nepřijdete dostatečně zkušení, můžete jít jen její část a pak se v nějakém místě opět odpojit.

Červenobílá značka, kterou před sebou právě vidíme, je označením trasy GR 20. Jakkoli je jinak označení turistických stezek na Korsice nedostačující, tato trasa je opakem a většinou je značena dobře a viditelně. Stojíme u mostu Tollo, pod sebou slyšíme proud vody a rozhodujeme se dál stoupat, tentokrát již vysokohorským terénem.  Stín stromů střídají ostré sluneční paprsky a my po další půlhodině přicházíme k vysokohorské chatě.

Kozy, koně a milá paní na horské chatě

Usmívám se a už zdálky volám pozdrav. Paní už naší skupinu zná. Bere si zástěru a vyráží se s námi pozdravit. Její mírně vrásčitá tvář jeví známky radosti a milé oči prozrazují, že tady se nám opět bude líbit.

V ohrádce běhají kozy a u stromů na nás zvědavě pokukuje 5 koní, kterým jsme stáli i za to, aby zvedli oči od své pastvy. Naše 20 členná skupina si sedá do stínu stromů k velkým dřevěným stolům a s radostí se necháváme obsloužit něčím ledovým k pití. Zábava začíná být opět velmi veselá, smějeme se a nakupujeme místní horský sýr. Je sice trochu dražší, ale zato tak dobrý!

Každou chvíli slyšíme nové zdravení a typický zvuk, jak turistické hůlky dopadají na kamenitý povrch. Tahle hospůdka je milou zastávkou během putování po slavné GR 20 nejen pro nás. A vězte, pokud  se na ní vydáte, podobných míst uvidíte spoustu. Zvedáme se s tím, že se stavíme ještě po zpáteční cestě a před sebou máme poslední úsek.

Přírodní skluzavky

Kameny, les, zurčení vody … netrvá to dlouho a stojíme na prahu kaskád Manganello. Úsměv a úžas v očích všech mě přesvědčuje, že tato túra je v programu zájezdu na Korsiku zařazena správně. Během chvíle jsou všichni v plavkách a jako malí dovádějí na přírodních skluzavkách. Vodopády, ploché balvany, křišťálová, ledově chladná voda, na všechny působí magickým dojmem. Sedám si na kámen, vytahuji tuňáka v konzervě a už se začínám těšit na večer. Na ty krásné korsické písně.

Autor: Hanka Dekojová, cestovní kancelář Mundo.