Prameny lázní Libverda

„Lázně bez léčivých pramenů nejsou lázněmi“ – stará pravda platí i pro lázně Libverda. Lázně tak maličké, až jsou tím romantické a půvabné. Sedě na zdejší lázeňské kolonádě a třímajíce v ruce pohárek léčivé vody, chystám se ochutnat to, co zdejším pacientů přináší naději při léčení jejich neduhů.

Lahodná, studená, železité chuti řekl bych já jako laik. Odborník by ji snad ještě označil jako hydrogenuhličito vápenatý typ, ale na závěru bychom se zřejmě shodli. Pít se dá! Místní, a později i návštěvníci jsou toho názoru již od 14. století, ze kterého pochází první zmínky o poutnících popíjejících „Boží vodu“ během pouti do nedalekých Hejnic.  

Odborníci se pustili do zkoumání zdejších pramenů o něco později. Poprvé se o to pokusil Paul Luther, syn Martina Luthera a jeho osobní lékař, ale první odborný posudek vystavil až Casper Schwenkfeld. Nicméně až s příchodem rodiny Clam – Gallasů se v Libverdě začaly dít věci.

První oficiálním lázeňským pramenem bylo od roku 1785 Christianbrunn, který však neměl dlouhého trvání. Již o pár let později byl zaplaven zkalenou vodou a v roce 1794 zasypán. To už se ovšem v Libverdě léčilo „ostošest“. Od roku 1786 tu tryskaly prameny Mariánský,Mariin i Vileminin, k nimž postupně přibyly Josefinin, Eduardův nebo Hubertův. Všechny pojmenovány po členech rodiny Clam-Gallasů. Pochopitelně!

Popularita zdejší pramenité vody rapidně rostla. Nejenže byla dovážena třeba až do Drážďan, ale pod názvem Chabeso byla v 18. století s různými ovocným příchutěmi prodávána i v Praze. V Libverdě to ale také žilo – Josef II, ruská velkokněžna, Jan Masaryk, Carl Maria Weber – žádná střední třída, ale tehdejší vysoká společnost si dávala dostaveníčko v romantickém koutu jizerských hor.

    Přijeďte i Vy! Jak říkám, pít se to dá!

Autor: P.V.

Cenově zajímavý pension v této lokalitě přes portál booking.com