Pohořelec

Od počátku do současnosti

Patří k nejstarším osídleným lokalitám v metropoli. Už ve druhé polovině 14. století jej založil Albert (Aleš) z Malíkovic, purkrabí na místě osady, která původně patřila ke Strahovskému klášteru. Vedla tudy i stezka, která mířila od Hradčan a Úvozu západním směrem.

Název je odvozen od četných požárů, které jej stíhaly. Ostatně původní osada, o které se zmiňuje už Kosmas, vyhořela už na konci 11. století a posléze ještě několikrát. Místu se tak říká Pohořelec už od 14. století.

Západní část dnešní ulice nesla do roku 1870 jméno U Strahovské brány či také U Říšské brány. Tato brána byla součástí opevnění, a to tam, kde se v současnosti nachází dům čp. 180/6. Západní část tvoří běžná ulice s tramvajovou tratí, východní část pak má podobu jakéhosi malého náměstí díky křížení několika dalších ulic.

Monastery Hotel

Hotel Questenberk

Stávající podoba Pohořelce

Toto náměstí aktuálně lemují z jižní a severní strany četné historické domy pocházející ze středověku a několikrát přestavěné. Vévodí mu rokokové sousoší sv. Jana Nepomuckého, které vytvořil Jan Antonína Quitainer v roce 1752.

Druhou dominantou je nárožní Trčkovský dům s čp. 110, který se tyčí na východní straně ulice. Pozdně renesanční stavba vznikla v polovině 17. století. Na západní straně náměstí vévodí komplex kasáren, s čp. 120. Původně tady stával i pomník plukovníka československých legií Josefa Jiřího Švece, komunistický režim jej však po roce 1948 odstranil.

Tento kout hlavního města je také opřádán tajemnou pověstí o ohnivém voze, v němž se projíždí kněžna Drahomíra, manželka knížete Vratislava I. Nešťastná kněžna zde propadla peklu. Její duše údajně stále nedošla pokoje za hanebný čin, který spáchala v touze po pozornosti na své tchyni Ludmile.