Panenská příroda Biogradské Gory

V srdci Černé Hory najdeme jeden z nejstarších národních parků na světě Biogradská Gora. Park se rozprostírá na 5 650 ha nedotčené přírody v severní části pohoří Bjelasica. Po úspěšné válce za osvobození od osmanské nadvlády v 70. letech 19. století bylo území předáno černohorskému princi (později králi) Nikolovi I., který si zdejší lesy velmi oblíbil a již tehdy nařídil, aby bylo území chráněno. 

K založení národního parku jako takového pak došlo v roce 1952. Dodržování přísnějších pravidel v parku pomáhá chránit více než 200 druhů rostlin a 86 druhů stromů, z nichž se některé vyskytují endemicky pouze na Balkáně. Neuvěřitelná biodiverzita i nedotčenost zdejších pralesů slouží také biologům i geografům, kdy je národní park je rozdělen na tři pásma a právě do prvního z nich mají přístup pouze vědci.

Prastaré stromy v Biogradské Goře

Kde začíná první pásmo?

Biogradské jezero a okolí

Hranice parku jsou vytyčené od nejnižšího bodu u řeky Tary až po nejvyšší Bjelasické vrcholky. Některé části jsou vyhrazené pro camping, proto je možné přímo u Biogradského jezera nebo dále od civilizace na zelené pastvině rozložit stan a vychutnat si klid a krásu přírody. Jezero ledovcového původu se nachází ve výšce 1 100 m a vybízí k pohodové procházce i poznání díky četným informačním tabulím o zdejší fauně i flóře. V bezprostřední blízkosti jezera rostou stromy, které naslouchaly zdejším pastevcům již před 500 lety, a jejich výška dosahuje až 60 metrů.

Zelenobílá značka vás zavede za rozmanitými rostlinami se širokými listy, za vzácnými druhy květin nebo přes drobné bažiny a živé potůčky za zajímavými dřevinami. Pokud budete mít štěstí, určitě se vám podaří zahlédnout také některé z krásných motýlů, housenek či brouků. Připravená odpočívadla a lavičky zajistí komfort unaveným chodcům nebo nabídnou zázemí pro piknik. Mimo toto jezero se v parku nachází dalších pět jezer ledovcového původu, která lze zahlédnout během výšlapů do hor. Spolehlivou mapu pohoří, která se hodí nejen na křižovatkách různých cest, však seženete pouze u Biogradského jezera.

Průzračná voda ledovcového Biogradského jezera

Zelená značka vás zavede za přírodními skvosty

Naučná stezka přes potůčky a bažiny

Úžasný výhled pro přemýšlení

Louky, lesy, pastviny i Crna Glava

V porovnání s jinými balkánskými pohořími se bude Bjelasica s Biogradskou Gorou zdát zelenější a její vrcholy zaoblenější. Lesy prostupují do vyšší nadmořské výšky a nahoře objevíte četnost pastvin a luk s volně se pasoucími kravami, ovcemi i koni. Čisté pralesy bez jakéhokoliv lidského zásahu tvoří celých 1 600 ha parku. O trochu náročnějším trekem se skrz ně vydejte až na nejvyšší horu Bjelasice Crnou Glavu (2 139 m) nebo Zekovu Glavu (2 117 m) s vysílačem a krásným výhledem až do Albánie. Dojít lze až do skicentra Jezerine, které ožívá zejména v zimě. Díky možnosti ubytování v salaších, které se mohou stát vaším základním táborem pro poznávání ukrytých koutů přírody, není nutné vracet se na každou noc do kempu. Pohořím Bjelasica prochází také dobrodružný trek Černohorská transverzála CT-1, který zabere tři dny chůze v lesích, po hřebenech a okolo jezer.

V odlehlejších místech mimo civilizaci se nezřídka objevují medvědi, lišky a vlci, ale také mírumilovní jeleni, kozy, prasata a u vody vydry. Oblíbeným výchozím bodem pro tyto delší treky (a v zimě pro lyžařské nadšence) je městečko Kolašin s historií sahající až do 17. století. Jako další zázemí pro nákup potravin poslouží někdejší těžařská osada Mojkovac, kterou prochází železnice spojující Bělehrad a Bar. Na pobřeží se tedy lze dostat po silnici i vlakem.

Netknuté lesy Biogradské Gory

Chráněná je fauna i flora

Údolím řeky Morača

Železnice spojující Bělehrad s Barem lemuje údolí řeky Morača a cestou vás čekají malebné výhledy, tmavé tunely i bezpočet mostů. Stejným kaňonem je vedená také silnice, která vás skrz 32 tunelů a převisů zavede z hor až do hlavního města Černé Hory Podgorica. Tato cesta nemá příliš dobrou pověst co se týče bezpečnosti, v hlubokém kaňonu zůstalo již mnoho aut.

V roce 2006 skončila na dně řeky dokonce celá vlaková souprava se čtyřmi vagony. Morača je proslulá svým prudkým tokem, zpěněnou vodou  a mnoha zákruty, což je ideální pro stavbu vodních elektráren a provozování extrémních vodních sportů. Pouze z vody jsou vidět kolmé stěny kaňonu v celé své kráse, krasové útvary i vyvěračky objevující se ve skalách. Řeka svou pouť končí v průzračném Skadarském jezeře, které společně s řekou Thate a padesáti podzemními prameny napájí.

Hluboký kaňon řeky Morača

Železniční most na trati Bělehrad - Bar

Zdánlivě nedostupné domečky v kaňonu

Monastir Sv. Trojice

Přibližně v polovině cesty z Bjelasice ke Skadaru stojí pravoslavný klášter Sv. Trojice nazývaný Monastir Morača, který byl založen již v roce 1252. V 16. století došlo k vypálení kláštera Osmany, i přesto však zůstal díky včasné rekonstrukci pěkně zachovaný do dnešní doby. Komplex tvoří dva kostely Uspenja Bogorodice a Sv. Nikoly společně s několika užitkovými budovami. Podobně jako další pravoslavné kláštery vás přivítá tajemnou potemnělou atmosférou a kořeněnou vůní medových svící. Při pohledu na obnovené nástěnné fresky se nemůžete zbavit dojmu, že tajemství světa je ukryto právě zde. Nejvzácnější freska, kterou se podařilo zachránit, znázorňuje 13 výjevů s prorokem Eliášem. Výzdobu doplňují propracované ikony, zejména Sv. Sávy a Sv. Lukáše. Ve vlastnictví kláštera je údajně také vzácná relikvie ruky Sv. Antonína. Záhadou zůstává i původ stavebního kamene, ze kterého byl klášter postaven. Naleziště tohoto nažloutlého nerostu se nachází desítky kilometrů odsud a podle pověsti místních utvořili tehdy obyvatelé dlouhý řetěz a kameny předáváním z ruky do ruky dopravili na místo. Po prohlídce kláštera se doporučuje sejít také k nedalekému vyhledávanému vodopádu Svetigora.

Klášter v údolí řeky Morača

Nástěnné fresky uvnitř kostela Uspenja Bogorodice

Zvony v klášterní zahradě

Menší kostelík Sv. Nikoly

Jak se žije v Černé Hoře

Na horách, v klášterech i v údolích řek potkáte statné opálené Černohorce, kteří jsou většinou milí a usměvaví. Žijí v souladu s řádem přírody a nechybí jim ani notná dávka smyslu pro humor. Mimo města obyvatelé Montenegra časně ráno vyrážejí na pastvy, zabývají se výrobou sýra nebo pršutu, jiní se věnují zemědělství a dalším činnostem. Existuje však několik pravidel, která se tradují, a dočteme se v nich pravý opak.  Podle těchto rad se člověk rodí unavený a žije, aby si odpočinul. Má rád svoji postel jako sám sebe. Odpočívá přes den, aby v noci mohl spát. Nepracuje, práce ubíjí. Pokud vidí někoho, jak odpočívá, pomůže mu. Dělá co nejméně může a to ostatní přenechá druhému. Práce přináší bolest – nechce umřít mlád. Když omylem začne pracovat, sedne si, počká a ono to přejde. Když vidí, že jiní jedí a pijí, přidá se, když vidí, že pracují, ujistí se, že nepřekáží. Skutečný recept na štěstí však bude zakopán jinde. Nezbývá než se do Černé Hory vypravit a zapátrat na vlastní pěst.

Černohorská přikázání

  Autor: Pickova Zdenka

Nejbližší letiště - Letiště Podgorica (TGD)

Poloha Biogradské Gory, zdroj mapy - openstreetmap.org