Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Nacházíte se zde: Hlavní stránka > Cestopisy     

Panenská příroda Biogradské Gory

V srdci Černé Hory najdeme jeden z nejstarších národních parků na světě Biogradská Gora. Park se rozprostírá na 5 650 ha nedotčené přírody v severní části pohoří Bjelasica. Po úspěšné válce za osvobození od osmanské nadvlády v 70. letech 19. století bylo území předáno černohorskému princi (později králi) Nikolovi I., který si zdejší lesy velmi oblíbil a již tehdy nařídil, aby bylo území chráněno. 

K založení národního parku jako takového pak došlo v roce 1952. Dodržování přísnějších pravidel v parku pomáhá chránit více než 200 druhů rostlin a 86 druhů stromů, z nichž se některé vyskytují endemicky pouze na Balkáně. Neuvěřitelná biodiverzita i nedotčenost zdejších pralesů slouží také biologům i geografům, kdy je národní park je rozdělen na tři pásma a právě do prvního z nich mají přístup pouze vědci.

 

Prastaré stromy v Biogradské Goře

 

Kde začíná první pásmo?

 

Biogradské jezero a okolí

Hranice parku jsou vytyčené od nejnižšího bodu u řeky Tary až po nejvyšší Bjelasické vrcholky. Některé části jsou vyhrazené pro camping, proto je možné přímo u Biogradského jezera nebo dále od civilizace na zelené pastvině rozložit stan a vychutnat si klid a krásu přírody. Jezero ledovcového původu se nachází ve výšce 1 100 m a vybízí k pohodové procházce i poznání díky četným informačním tabulím o zdejší fauně i flóře. V bezprostřední blízkosti jezera rostou stromy, které naslouchaly zdejším pastevcům již před 500 lety, a jejich výška dosahuje až 60 metrů.

 

 

Zelenobílá značka vás zavede za rozmanitými rostlinami se širokými listy, za vzácnými druhy květin nebo přes drobné bažiny a živé potůčky za zajímavými dřevinami. Pokud budete mít štěstí, určitě se vám podaří zahlédnout také některé z krásných motýlů, housenek či brouků. Připravená odpočívadla a lavičky zajistí komfort unaveným chodcům nebo nabídnou zázemí pro piknik. Mimo toto jezero se v parku nachází dalších pět jezer ledovcového původu, která lze zahlédnout během výšlapů do hor. Spolehlivou mapu pohoří, která se hodí nejen na křižovatkách různých cest, však seženete pouze u Biogradského jezera.

 

Průzračná voda ledovcového Biogradského jezera

 

Zelená značka vás zavede za přírodními skvosty

 

 

Naučná stezka přes potůčky a bažiny

 

 

Úžasný výhled pro přemýšlení

 

Louky, lesy, pastviny i Crna Glava

V porovnání s jinými balkánskými pohořími se bude Bjelasica s Biogradskou Gorou zdát zelenější a její vrcholy zaoblenější. Lesy prostupují do vyšší nadmořské výšky a nahoře objevíte četnost pastvin a luk s volně se pasoucími kravami, ovcemi i koni. Čisté pralesy bez jakéhokoliv lidského zásahu tvoří celých 1 600 ha parku. O trochu náročnějším trekem se skrz ně vydejte až na nejvyšší horu Bjelasice Crnou Glavu (2 139 m) nebo Zekovu Glavu (2 117 m) s vysílačem a krásným výhledem až do Albánie. Dojít lze až do skicentra Jezerine, které ožívá zejména v zimě. Díky možnosti ubytování v salaších, které se mohou stát vaším základním táborem pro poznávání ukrytých koutů přírody, není nutné vracet se na každou noc do kempu. Pohořím Bjelasica prochází také dobrodružný trek Černohorská transverzála CT-1, který zabere tři dny chůze v lesích, po hřebenech a okolo jezer.

 

 

V odlehlejších místech mimo civilizaci se nezřídka objevují medvědi, lišky a vlci, ale také mírumilovní jeleni, kozy, prasata a u vody vydry. Oblíbeným výchozím bodem pro tyto delší treky (a v zimě pro lyžařské nadšence) je městečko Kolašin s historií sahající až do 17. století. Jako další zázemí pro nákup potravin poslouží někdejší těžařská osada Mojkovac, kterou prochází železnice spojující Bělehrad a Bar. Na pobřeží se tedy lze dostat po silnici i vlakem.

 

 

Netknuté lesy Biogradské Gory

 

 

Chráněná je fauna i flora

 

Údolím řeky Morača

Železnice spojující Bělehrad s Barem lemuje údolí řeky Morača a cestou vás čekají malebné výhledy, tmavé tunely i bezpočet mostů. Stejným kaňonem je vedená také silnice, která vás skrz 32 tunelů a převisů zavede z hor až do hlavního města Černé Hory Podgorica. Tato cesta nemá příliš dobrou pověst co se týče bezpečnosti, v hlubokém kaňonu zůstalo již mnoho aut.

V roce 2006 skončila na dně řeky dokonce celá vlaková souprava se čtyřmi vagony. Morača je proslulá svým prudkým tokem, zpěněnou vodou  a mnoha zákruty, což je ideální pro stavbu vodních elektráren a provozování extrémních vodních sportů. Pouze z vody jsou vidět kolmé stěny kaňonu v celé své kráse, krasové útvary i vyvěračky objevující se ve skalách. Řeka svou pouť končí v průzračném Skadarském jezeře, které společně s řekou Thate a padesáti podzemními prameny napájí.

 

Hluboký kaňon řeky Morača

 

Železniční most na trati Bělehrad - Bar

 

 

Zdánlivě nedostupné domečky v kaňonu

 

 

Monastir Sv. Trojice

Přibližně v polovině cesty z Bjelasice ke Skadaru stojí pravoslavný klášter Sv. Trojice nazývaný Monastir Morača, který byl založen již v roce 1252. V 16. století došlo k vypálení kláštera Osmany, i přesto však zůstal díky včasné rekonstrukci pěkně zachovaný do dnešní doby. Komplex tvoří dva kostely Uspenja Bogorodice a Sv. Nikoly společně s několika užitkovými budovami. Podobně jako další pravoslavné kláštery vás přivítá tajemnou potemnělou atmosférou a kořeněnou vůní medových svící. Při pohledu na obnovené nástěnné fresky se nemůžete zbavit dojmu, že tajemství světa je ukryto právě zde. Nejvzácnější freska, kterou se podařilo zachránit, znázorňuje 13 výjevů s prorokem Eliášem. Výzdobu doplňují propracované ikony, zejména Sv. Sávy a Sv. Lukáše. Ve vlastnictví kláštera je údajně také vzácná relikvie ruky Sv. Antonína. Záhadou zůstává i původ stavebního kamene, ze kterého byl klášter postaven. Naleziště tohoto nažloutlého nerostu se nachází desítky kilometrů odsud a podle pověsti místních utvořili tehdy obyvatelé dlouhý řetěz a kameny předáváním z ruky do ruky dopravili na místo. Po prohlídce kláštera se doporučuje sejít také k nedalekému vyhledávanému vodopádu Svetigora.

 

Klášter v údolí řeky Morača

 

Nástěnné fresky uvnitř kostela Uspenja Bogorodice

 

 

Zvony v klášterní zahradě

 

 

Menší kostelík Sv. Nikoly

 

Jak se žije v Černé Hoře

Na horách, v klášterech i v údolích řek potkáte statné opálené Černohorce, kteří jsou většinou milí a usměvaví. Žijí v souladu s řádem přírody a nechybí jim ani notná dávka smyslu pro humor. Mimo města obyvatelé Montenegra časně ráno vyrážejí na pastvy, zabývají se výrobou sýra nebo pršutu, jiní se věnují zemědělství a dalším činnostem. Existuje však několik pravidel, která se tradují, a dočteme se v nich pravý opak.  Podle těchto rad se člověk rodí unavený a žije, aby si odpočinul. Má rád svoji postel jako sám sebe. Odpočívá přes den, aby v noci mohl spát. Nepracuje, práce ubíjí. Pokud vidí někoho, jak odpočívá, pomůže mu. Dělá co nejméně může a to ostatní přenechá druhému. Práce přináší bolest – nechce umřít mlád. Když omylem začne pracovat, sedne si, počká a ono to přejde. Když vidí, že jiní jedí a pijí, přidá se, když vidí, že pracují, ujistí se, že nepřekáží. Skutečný recept na štěstí však bude zakopán jinde. Nezbývá než se do Černé Hory vypravit a zapátrat na vlastní pěst.

 

 

Černohorská přikázání

 

 

  Autor: Pickova Zdenka

 

Nejbližší letiště - Letiště Podgorica (TGD)

 

Poloha Biogradské Gory, zdroj mapy - openstreetmap.org

 

 

 

 

    Čtěte také:  
   

Buljarica – Dovolená v Černé Hoře

 
   

Durmitor – poklad na severu Černé Hory

 
       

 

 

Vložil/a: Daniel Česák 24.06.2018


Článek je zařazen v těchto kategoriích:
Abyste mohli články z těchto kategorií odebírat, musíte být přihlášen/a.

Tipy na levné lyžařské zájezdy


Další lyžařské zájezdy »

Hledat hotely

Destinace

Datum příjezdu

Datum odjezdu

Cestovní pojištění

Při každé povedené dovolené je cestovní pojištění Vaší neviditelnou oporou.


Zřiďte si cestovní pojištění online. Pojišťovna ERGO má pro vás exkluzivní nabídku!