Průvodce - Obertauern

Obertauern neboli Horní Taury jsou známé lyžařské středisko, které bychom našli v pohoří Nízké Taury. To se rozkládá v  rakouské spolkové zemi Salcbursko. Leží na jih od Salcburgu nedaleko městečka Radstadt.

       Mapa - openstreetmap.org

Turistův splněný sen

Nejstarší osídlení Horních Taur můžeme datovat až do 4. - 1. století př. n. l., kdy se tady usídlili Keltové. Vznikla tu i římská cesta, o čemž máme přímé důkazy v podobě vyjetých kolejnic od vozů, které do Říma mířily. Dnes sem v hojných počtech jezdí především turisté, hlavně ti z Německa.

Počátky turismu v této lokalitě sahají do roku 1920. První vlek začal oficiálně fungovat v roce 1948. Rozvoj pokračoval zejména v 60. letech. Další průlom znamenalo využití sněžných děl v roce 1985.

Možnosti lyžování nejsou prakticky ničím výjimečné, k dispozici jsou tzv. červené sjezdovky pro ty zdatné, ale i mírnější svahy určené těm, kteří mají minimum lyžařských zkušeností.

Nejvýraznějším zážitkem se tak zřejmě stane absolvování sjezdovky G2, která údajně má být nejprudší v Rakousku. Kvůli tomu se ostatně ani nikterak neupravuje. Celkem se nabízí 26 vleků a lanovek.

Ubytování poblíž, cena v den vydání článku

		Hotel Appartement Winter	Cena na noc pro dva - 3 120 Kč
		Hotel Zehnerkar	Cena na noc pro dva - 3 560 Kč

Objevte krásu hor ze všech stran

Co vás ale zcela nepochybně uchvátí, to je okolní krajina. Ostatně ne nadarmo se toto lyžařské letovisko řadí k těm velmi drahým. Díky optimálním sněhovým podmínkám si můžete na lyže bez problémů vyrazit ještě v květnu. K dispozici je i několik tratí určených běžkařům, post oblíbené aktivity si vydobyl stejně tak i snowboarding. Kdo bude ze sportu unavený, uvítá après ski. Noční život v Obertauernu doslova kvete a zábava neutichá až do časných ranních hodin.

Zdejší zajímavostí nesportovního rázu je tzv. hřbitov bezejmenných, který vznikl u místního kostela. Zde našli místo svého posledního odpočinku ti, kteří putovali přes Taurský průsmyk a ztratili v něm život kvůli špatnému počasí. Tito tragicky zahynulí nemohli být identifikováni, proto právě hřbitov bezejmenných.

Autor: Holanová Z.